Oddlužení

Vážení,

tímto si Vás dovoluji informovat, že jako advokát jsem osoba oprávněná k podání návrhu na povolení oddlužení a insolvenčního návrhu v souladu s ust. § 390a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

V případě Vašeho zájmu o sepis a podání návrhu na povolení oddlužení se na mě můžete obrátit.

Oddlužení, neboli tzv. osobní bankrot, se řídí zákonnou úpravou obsaženou v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v účinném znění (dále také jen „insolvenční zákon“). Níže si Vám dovoluji nastínit základní problematiku oddlužení, se kterou byste měli být před vstupem do oddlužení seznámeni.

Bez odborníka návrh nepodáte

Úvodem je třeba podotknout, že oddlužení není chvilkovou a jednoduchou záležitostí, když v případě plnění povinností standardně trvá 3 roky nebo 5 let. O délce trvání oddlužení se dočtete dále. V oddlužení se vždy jedná o peníze, a to o Vaše peníze. Z tohoto důvodu je na místě, abyste v případě této životní situace vždy vyhledali odbornou právní pomoc.

Jak již bylo naznačeno, insolvenční návrh či návrh na povolení oddlužení sami nepodáte, pokud nemáte právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu. V současné době je dle ust. § 390a odst. 1 insolvenčního zákona uzákoněn okruh osob oprávněných k sepsání a podání insolvenčního návrhu. Učinit tak může:

• advokát,
• notář,
• soudní exekutor,
• insolvenční správce,
• akreditovaná osoba.

Odměna za sepis insolvenčního návrhu

V praxi se stále objevují subjekty, které se na Vaší situaci snaží vydělat víc než jim umožňuje zákon. Odměna všech osob, které Vám mohou insolvenční návrh sepsat a následně jej podat je fixně stanovena insolvenčním zákonem.

Odměna ve výši 4.000,- Kč (případně povýšená o DPH) za sepis a podání návrhu jednotlivce náleží advokátům, notářům, soudním exekutorům a insolvenčním správcům.

Odměna ve výši 6.000,- Kč (případně povýšená o DPH) za sepis a podání návrhu manželů náleží advokátům, notářům, soudním exekutorům a insolvenčním správcům.

Akreditovaným osobám dle insolvenčního zákona žádná odměna za sepis a podání návrhu nenáleží.

Potřebuji oddlužení? Je pro mě vhodné?

Na dané otázky bohužel nelze bez předchozího projednání Vaší situace jednoduše odpovědět. Lze však konstatovat, že oddlužení je jednou z legálních cest, která dlužníkům umožňuje při splnění předem daných zákonných podmínek odpuštění významné části jejich dluhů – až téměř 100 %.

Ne vždy je však oddlužení vhodným řešením dluhové situace. V některých případech může být ekonomičtější variantou kupříkladu sjednání splátkového kalendáře s věřitelem nebo refinancování či konsolidace půjček. Rozhodnutí bude ve většině případů záležet na mnohosti věřitelů a reálné dosažitelnosti zmíněných řešení.

V mnohých situacích však není jiné řešení než vstup do insolvenčního řízení. Tím dojde zejména k zastavení nárustu dluhů. Zjištěním úpadku spojeným zpravidla s povolením oddlužení pak dojde k zastavení nárustu příslušenství pohledávek (úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty). Je tedy vyhlášen jakýsi stop stav.

Mohu se oddlužit i jako podnikatel?

V minulosti se nejednalo o snadné řešení, avšak v současné době je vstup do oddlužení přístupnější i pro fyzické osoby podnikající, když dluhy z podnikání samy o sobě nebrání možnosti domáhat se oddlužení.

Úpadek, aneb kdy mohu do oddlužení

Podmínkou pro úspěšný vstup do insolvenčního řízení je, že se dlužník nachází v úpadku nebo alespoň v hrozícím úpadku. K dané problematice poskytuje výklad ust. § 3 insolvenčního zákona.

Úpadek je stav, kdy dlužník má více věřitelů s peněžitými dluhy alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Insolvenční zákon k dané věci dále stanovuje vyvratitelné právní domněnky, že dlužník není schopen plnit své dluhy, pokud:

• zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,
• neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
• není možné dosáhnout uspokojení věřitele některé ze splatných peněžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Hrozící úpadek je stav, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Důležitou informací také je, že insolvenční zákon nikde nestanovuje minimální, ani maximální výši dluhů, s nimiž je možné do insolvenčního řízení vstoupit.

Způsoby oddlužení

Insolvenční zákon umožňuje provést oddlužení ve dvou formách, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (tzv. kombinace).

Zpeněžení majetkové podstaty

V případě této formy oddlužení dojde v průběhu insolvenčního řízení ke zpeněžení veškerého majetku dlužníka s výjimkou majetku, který nenáleží do majetkové podstaty (např. běžné vybavení domácnosti, snubní prsten atd.) a dále s výjimkou majetku, který má tak nepatrnou hodnotu, že by se jeho prodejem pokryly jen náklady s prodejem spojené.

Plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

V případě této kombinované formy oddlužení je dlužník nad rámec výše uvedeného zpeněžení majetkové podstaty povinen vydávat nezajištěným věřitelům rovněž srážky ze svého příjmu v rozsahu, v jakém mohou být v exekuci sraženy pro vymožení přednostní pohledávky (např. výživného či pohledávky zdravotní pojišťovny).

Varianta bez plnění splátkového kalendáře se jeví na první pohled výhodnější. Není tomu však vždy, jelikož při řešení oddlužení touto formou nelze využít níže popsaného institutu ochrany obydlí dlužníka. Obydlí dlužníka je v zákonem daných případech chráněno pouze při plnění oddlužení tzv. kombinovanou formou.

Důležitou informací je, že o způsobu řešení oddlužení nerozhoduje dlužník, nýbrž jeho věřitelé či insolvenční soud.

Dluhy – zajištěné vs. nezajištěné

Insolvenční zákon rozlišuje dva základy druhy dluhů, a to zajištěné a nezajištěné. Zajištěný dluh je takový, kdy v případě jeho neplacení se může věřitel domáhat uspokojení ze zástavy. Nejčastěji se jako zástava zmiňuje nějaká nemovitost, ale může se jednat také kupříkladu o automobil či jiné věci. Z pohledu insolvenční zákona není zajištěným věřitelem pouze ten, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem, nýbrž i ten, který má pohledávku zajištěnou zadržovacím právem, případně zajišťovacím převodem práva či jinak.

Rozlišování zajištěných a nezajištěných dluhů je v oddlužení podstatné, jelikož zajištění věřitelé se uspokojují od ostatních nezajištěných věřitelů odděleně, a to pouze z majetku, kterým je zajištěna jejich pohledávka. Teoreticky tak může nastat situace, kdy pohledávka zajištěného věřitele nebude v oddlužení vůbec uspokojena, a přesto dlužník své oddlužení splní a bude na jeho konci osvobozen.

Ochrana obydlí

Institut ochrany obydlí dlužníka byl do insolvenční zákona vtělen novelou k 1. 6. 2019. Uvedený institut, při splnění zákonných podmínek, umožňuje dlužníkovi ochránit jeho obydlí i v případě, kdy věřitelé nebudou uspokojeni v plné výši.

Jak již bylo výše naznačeno, institut ochrany obydlí dlužníka lze využít pouze v případě řešení oddlužení tzv. kombinovanou formou. Ani v takovém případě však nemá dlužník vždy vyhráno, jelikož ochranu obydlí nelze aplikovat v případě, kdy je s nemovitostí spojen zajištěný dluh. Typicky se bude jednat o případ, kdy na nemovitosti vázne zástavní právo věřitele pojící se s hypotečním úvěrem.

Rozhodujícím faktorem je rovněž hodnota obydlí dlužníka, která nesmí přesáhnout částku určenou dle nařízení vlády.

Kdy jsem oddlužen? Musím splatit vše?

Insolvenční zákon stanovuje pro řízení, v nichž bylo o úpadku rozhodnuto po 1. 6. 2019, možnost oddlužit se jedním ze tří způsobů, a to:

• kdykoli uhrazením 100 % dluhů,
• po 3 letech při uhrazení alespoň 60 % dluhů za tuto dobu,
• po 5 letech bez stanovení konkrétní hranice, avšak za předpokladu, že dlužník vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat k úplnému uspokojení věřitelů.

Oddlužení však může trvat i déle, jelikož insolvenční zákon v odůvodněných případech umožňuje oddlužení přerušit až na půl roku, případně prodloužit až o jeden rok.

Ohledně varianty splnění oddlužení po 5 letech je nutné zmínit, že dosud není známa rozhodovací praxe insolvenčních soudů při hodnocení „veškerého úsilí, které lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat“. V tomto ohledu lze jen doporučit, aby se dlužníci v oddlužení snažili mít takový příjem, který objektivně odpovídá jejich možnostem a schopnostem.

Rychlejší oddlužení – kdo na něj má nárok?

Právní úprava insolvenčního zákona doznala od 1. 6. 2019 výrazné změny i ohledně skupiny dlužníků zvláště zranitelných. Jedná se o starobní důchodce, poživatele invalidního důchodu druhého a třetího stupně a tzv. mladické dlužníky, kteří se zadlužili např. pokutami za jízdu na černo v době před jejich 18 lety.

Pro tyto osoby platí, že jejich oddlužení trvá jen 3 roky namísto standardních 5 let. Zároveň pro jejich oddlužení probíhající tzv. kombinovanou formou postačí, že jejich oddlužení nebylo zrušeno, tedy že neporušili své povinnosti dle insolvenčního zákona.

Pozor na jednání před oddlužením!

Není pravdou, že v insolvenčním řízení bude postihován pouze majetek, který dlužník vlastní ke dni podání návrhu na oddlužení. Insolvenční správce je oprávněn prověřovat majetek dlužníka i z minulosti, přičemž má zákonnou možnost odporovat tzv. neúčinným právním jednáním dlužníka.

Zejména se jedná o případy, kdy se dlužník zbavuje majetku bez jakéhokoli protiplnění nebo za nižší cenu. Takovým neúčinným právním jednáním může být kupříkladu darovaní celého nebo jen části majetku dlužníka třetí osobě, prominutí dluhu, odmítnutí dědictví nebo prodej majetku za nižší než tržní cenu.

Závěr

Jelikož je každý případ jiný, je potřeba jej řešit vždy individuálně. Výše uvedené informace tak nelze bez dalšího považovat za platné v každém případě a vždy je lepší věc projednat s odborníkem. V případě Vašich dotazů či v případě, že budete chtít návrh na oddlužení sepsat a podat, se na mne neváhejte obrátit.

Níže ke stažení naleznete základní práva a povinnosti dlužníků v insolvenčním řízení.